Nevěsta jako princezna, a nebo jako dříč do kamenolomu

Stačí zvolit jen správnou pózu

Křehká nevěsta vypadající jako princezna, anebo statná žena s rameny plavce, která se již na první pohled hodí na těžkou práci do lesa či do kamenolomu. To, jak nevěsta na fotkách vypadá, z velké míry závisí i na tom, jak se před foťák postaví, tedy na zvolené póze. A to ať už při volném focení „jen tak“, anebo i při tom svatebním.

Pár tipů jak na to?

Kamenolom nebo modelingové molo

Přímý postoj před fotoaparátem zdůrazňuje ramena a šířku postavy. Stojí-li nevěsta přímo naproti fotoaparátu, bude působit robustnějším dojmem. Z nevěsty se tak většinou stává plavkyně s vypracovanými rameny.

Obecně čelní póza přidá na statnosti a nevěsta působí jako rázná žena, která se nezalkne ani těžké práce. Pokud se rozhodnete pro tuto pózu, lze ji umocnit ještě například dvěma rozměrnýma kufry, které dáte modelce do rukou, případně dřevorubeckou sekerou, motorovou pilou či sbíječkou. Umím si představit, že bychom se i při této póze uměli pořádně vyblbnout. Pokud chce ale nevěsta působit jemně a princeznovsky křehce, pak ji moc nedoporučuji. Póza je vhodná snad jen pro 30kilové modelky, u kterých není na škodu, když jim foťák pár deka přidá.

 

Pro zjemnění postavy stačí tělo nevěsty natočit jen o 25 až 40 stupňů. Při menším úhlu bude natočení téměř neznatelné, a nevěsta stále vypadá jako by stála čelně, ale objem v ramenou se výrazněji opticky zmenší. Při větším natočení, prostě pózujeme spíše na bok postavy, a i tato nevěsta bude působit užším dojmem než při čelním focení. Doporučuji to ještě umocnit jemným stažením ramena směrem dolů (tedy ramena blíž k fotoaparátu), protože tato finta pomůže opticky protáhnout krk, což je opět finta spíše pro zámecké komnaty než pro kamenolom. 

Nenastavujte obě tváře, jen tu přívětivější

Pokud bez většího povšimnutí projdeme pózy pro občanské průkazy. Tedy čelní pohled do objektivu, kdy musejí být vidět obě uši, oči jsou v jedné rovině a viditelné jsou i obě (u všech lidí nesouměrné) tváře. Když si vezmu svou občanku, musím říct, že se naštěstí málokdy cítím tak špatně, abych vypadal jako na této průkazové fotce. Proto doporučuji nejen jemné natočení těla, ale i hlavy. Stačí o kousek a výsledek je diametrálně odlišný.

A z které strany? Každý máme jednu stranu fotogeničtější než druhou. Nevěsta se na tom většinou s fotografem domlouvá přímo, a ten – pokud to jde – se to snaží respektovat. Bohužel to již nelze zohlednit u všech 70 svatebních hostů. Takže jednoduchá rada… Nevěsty, domluvte se s fotografem. Ostatní svatební hosté, při pozovacím focení s nevěstou a s ženichem si uvědomte, která tvář je přívětivější, a tu nastavte fotografovi. Určitě si s tím nějak poradí a ostatní dokoordinuje k vám tak, aby se fotka vyvedla.

Arogance nebo podřízenost

Pohled přímo do objektivu je sice nejběžnějším, ale tím pádem se stal i nejnudnějším. A cílem svatebního focení nemít 350 stejných fotek, ale aby byly co nejzajímavější a různorodé.

A což takhle náklon hlavy? Jak funguje? Už neverbální komunikace nás učí, že pokud má nevěsta jemně skloněnou hlavu, vypadá skromně, přátelsky až pokorně. Pokud ji naopak zvedne, bude působit dominantně, dravěji až arogantně. Vše závisí, jak výrazné toto „gesto“ bude.

Toho je opět možné využít při „hraných“ pózovacích fotkách, abychom vytvořili žádoucí efekt, jak má fotka působit.

Dvojtá, trojtá či x-tá brada

Někteří z nás, jen slabých 95 procent populace se při focení občas potýká s dvojitou, trojtou či vícenásobnou bradou. Tento efekt se většinou nevěstám (ale ani jejich maminkám či babičkám) nelíbí a je nežádoucí. Pokud víte, že se vícečetné bradě potřebujete vyhnout, a fotograf fotí z výšky menší než jsou vaše oči, zkuste použít fintu „želva“.

Spočívá ve vysunutí brady (a celé hlavy) dopředu – jako když želva vykukuje z krunýře. Netřeba krk vytahovat o metr vpřed, většinou stačí jen nenápadné centimetrové vysunutí. Na většině fotek tato finta postřehnutelná nebude a ejhle, svých brad navíc jste se elegantně zbavili.

Ale pozor. Zkuste si to před zrcadlem. Proč? Abyste si sami zkontrolovali, že při předsunutí hlavy zároveň – jako ta želva – taky nevytřeštíte oči a mimické svaly vám neztuhnou v křečovitý výraz. V tom případě totiž ručím za to, že tato finta by byla postřehnutelná na každé fotce a navíc byste si v rodině vysloužili po mnoho let nějakou vtipnou nesmazatelnou přezdívku.

Smějte se od srdce, anebo vůbec

Pozor na úsměvy typu sýr… anebo taky takové ty americké úsměvy s vyceněnými zuby. Člověk se na fotce sice usmívá, ale vypadá „nějak divně“. Je to o tom, že zapojil jen mimické svaly obličeje kolem úst, ale úsměv už nezapojuje svaly pod očima. Při upřímném smíchu, chechotu či řehtání pracuje totiž mimika celého obličeje. A to je skutečně poznat.

Proto nechejte, ať vás fotograf rozesmívá, uvolněte se a focení si užijte. Pokud vám to nejde, nenechte se do toho nutit.

Onen smích je hodně spojený i s otevřeností člověka (extrovert-introvert) a s temperamenty (cholerik-sangvinik-flegmatik-melancholik). Zatímco u jedněch je naprosto přirozené, že se smějí a lidé je ani jinak neznají, jiní zase smějící se, vypadají prostě „divně“.

To jsem si několikrát ověřil u neprofesionálních modelek, které neměly nacvičené pózy a výrazové prostředky. Jednu dívku melancholičku takového toho záhadného až aristokratického vzhledu jsem nutil smát se, druhou zase usměvavou sangviničku jsem prosil o přísný a neemotivní výraz. A co myslíte? V počítači jsem nakonec všechny tyto fotky smazal… prostě to dívkám neslušelo, nebyly to ony, vypadalo to zvláštně.

Proto milé nevěsty a svatebčané… buďte sami sebou a svatbu si užijte, ať už se budete smát uvnitř sami sebe, anebo se chechtat navenek… budete to stále Vy a právě to mají na vás lidi kolem rádi. 

Do objektivu se dívejte i nedívejte

„Tuto fotku nechci, tam se nedívám do objektivu,“ občas slýchávám od klientů. Ano, pohled do objektivu zaručí fotku přímou, oční kontakt vytváří z obličeje ústřední bod na fotografii a nenápadně potlačuje okolí a vše, co má člověk na sobě.

A co takhle fotka, kde je nevěsta zasněná? A zamyšlená? A cudně stydlivá? A svatební pár se líbá, opírá se o sebe, tulí se k sobě, plánuje spolu budoucnost. Ano, tyto fotky pohledem do objektivu nevzniknou. Mají své zákonitosti, aby fungovaly a aby vytvářely požadovanou atmosféru. Opět vycházíme ze sociální psychologie a neverbální komunikace.

A pokud chceme, aby vynikly prstýnky na fotce, bude lepší, aby se nevěsta s ženichem na ně dívali a nekoukali jen do objektivu. Tak by totiž efekt fixace pozornosti na prstýnky nefungoval.

Dlouhé nebo trpasličí nohy?

Poslední fintou, kterou zde zmíním, je pohled fotografa. Tedy zda využívá nadhled či podhled. Obojí má své pro i proti.

Nadhled, tedy fotograf na židli či štaflích. Pozitivní výsledek tohoto úhlu je v líbivějších tvářích, nadhled nám většinou sluší, nerýsují se dvojité brady, kůže je napnutá, lépe se vyrýsovávají lícní kosti. Nevýhodou je při pohledu na celé tělo, že nadhled zkracuje nohy, někdy až do trpasličí velikosti.

Podhled, tedy fotograf v dřepu nebo na zemi fotí stojící pár. Výhodou je opět netradiční kompozice, připomínající, jaký byl svět, když jsme byli ještě malí. Je to úplně jiná dimenze. Pokud si potrpíte na dlouhé nohy, je to ta správná fotka, nohy tento podhled skutečně prodlouží. Nevýhodou je větší pravděpodobnost, že člověk na fotce bude mít dvojitou bradu a bude vypadat arogantněji.

Karel Balcar

This entry was posted in Fototipy and tagged , .

Post a Comment

Your email is never published nor shared. Required fields are marked *

*
*